Rozhovor s Ladislavem Špačkem

Nejprve bych Vám rád poděkoval za Váš čas, který mi věnujete, věřím že jste velmi zaneprázdněný člověk a velmi si toho cením.
To jste trefil. Zrovna dnes mám takový lítací den ze schůzky na schůzku, tak se mi objevilo místo v programu, kdy to bylo možné se s Vámi sejít.

Když se podíváte na prozatímní verzi mé bakalářské práce, jistě objevíte, že mnohých věcech se bude podobat Vašemu dílu. Některé vaše obraty byly natolik výstižné, že jsem jejich formulaci použil do své práce.
A neprožene Vás vedoucí práce nebo oponent?

Doufám že ne, ale jak říkám: některé obraty byly natolik výstižně formulované, že by se daly jen těžko vystihnout lépe. Práci začínám sloganem: Etiketa není důležitá pro člověka laskavého a slušného, neboť etiketa učí jak právě takovým člověkem být.
Máte pravdu. Jak říká Guth Jarkovský: "Slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit." Slušnost je člověku vrozená z dětství, rodinné výchovy, nebo třeba už jenom jako z příslušnosti k určité společnosti. Například i pokrývač, byť není školen a ani nečetl žádnou tlustou knížku, by měl uvolnit místo v tramvaji. Pro slušného člověka je tato vlastnost imanentní a je mu přirozeně dána.

Přemýšlel jsem které kapitoly do mé práce zahrnout a které naopak opomenout. Vytvořil jsem obsah, který vidíte před sebou. Myslíte, že některé pasáže tam nepatří, nebo naopak je tam něco třeba doplnit?
Pokud chcete psát o etiketě v prostředí diplomatického protokolu, měl byste stavět na třech hlavních pilířích: dress code, stolování a kontaktní situace. Stolování probíhá všude a v diplomatických kruzích se jedna o velmi přísnou kritiku. Kontaktní situace jako podání ruky, představování jsou jistě nedílnou součástí, která by v té vaší práci neměla chybět. Určitě bych použil Gutha jarkovského. Všimněte si, že byl velmi poctivý jak zpracoval protokolární pravila pro audience velvyslanců. Velvyslanec jako přímí zmocněnec hlavy státu přiváží pověřovací listiny. Tato ceremonie má přesný průběh, který právě Guth Jarkovský ve dvacátých letech minulého století popsal a dodnes probíhá beze změny. Stejně tak protokolární pořadí nejvyšších ústavních činitelů. On vycházel z toho že více je funkce volená, než-li funkce jmenovaná. Tím pádem naše pořadí začíná prezidentem republiky, pak předseda senátu, předseda poslanecké sněmovny a až nakonec předseda vlády. Což paradoxně nikdo neví, protože o něm se v novinách dočtete nejvíc.

Můj vedoucí práce mi vytkl některé termíny pro oživení, které bych neměl používat. Přišlo mi, že by to mohla být škoda, podat toto krásné téma pouze suchou formou.
Souhlasím s Vaším vedoucím práce. Jsou jisté věci, které nejsou vhodné, tady se od vás očekává seriózní práce. Jakákoli ironie ani vtípky nejsou na místě. Tohle musí být trochu suchařina.

Jaké byste určil hranice mezi etiketou a diplomatickým protokolem?
Diplomatický protokol je podřazení pojem etikety. Etiketa je soubor norem, které se historicky vytvořili pro vzájemné vztahy mezi lidmi. Tyto normy se nezastavili, jiné byla ve středověku, nebo za doby Gutha Jarkovského, jiná bude taky za 30 let. Tyto změny se dají nejlépe pozorovat v trendech oblíkání. Vzpomeňme si jak se chodilo za první republiky, pokud by jsme zde v kavárně seděli v té době, museli bychom mít na sobě oblek. Diplomatický protokol je jeden segment etikety, který navozuje prostředí mezinárodních vztahů. Je rozšířen o další úmluvy které rozšiřují tu běžnou etiketu. Kromě běžného řazení (žena, starší, nadřízený) nám přinášejí další hierarchii - velvyslanec, vyslanec, chargé d'affaires.

Nakousnul jste, že se etiketa vyvíjí. Jak byste srovnal dnešní chování s dobou Gutha Jarkovského?
Nejenom chování, ale i postavení žen a dětí. V té době nebylo možné aby žena přišla sama do restaurace, sedla si ke stolku aniž by se stala terčem pozornosti jako žena řekněme nemravná. Děti v té době směli být vidět, ale ne slyšet. Vzít děti do restaurace nebo na společenskou akci bylo nemyslitelné. Nyní spějeme ke stále větší ležérnosti. Dospěje to k určité hranici, která bude pro lidi natolik pohodlná, až to začne být lidem líto a začnou se k těmto pravidlům sami vracet. Až začnou lidé chodit do Národního divadla v riflích a triku, uvědomí si že se okrádají o ten pocit výjimečnosti. Nedávno mi napsal jeden mládenec s otázkou: "Proč nemůžu jít do Národního divadla v tričku a džínech, když to představení vyslechnu stejně pozorně jako ostatní?" Odpověděl jsem mu: jistě že může, teda pokud ho tam tak pustí, ale přeci jenom jak často kdo chodí no Národního divadla na to aby tam chodil v tom v čem lítá normálně po ulici, nebylo by přeci jenom lepší si tu intenzitu prožitku vylepšit tím, že se obléknete tak jak se oblékáte pouze jednou za dva roky. To samé nevěsta si oblékne krásné šaty, protože ví že to jednou za život a chce si ten den opravdu užít. Bohužel nešvarem je, že se streetová móda dostává i tam kam by neměla, ale časem dojde k tomu, že se lidé začnou opět vracet k určitým pravidlům.

Bezpochyby lze říct že Vás vaše práce naplňuje a velmi baví, kde se ve Vás tato záliba vzala?
Od malička jsem měl k tomu sklon. To už vzpomínají moje spolužačky na gymnáziu, jak jsem byl k ním galantní a uměřený. Ale ani ten hrad, který mi umožnil tu příležitost jako večeřet s britskou královnou, nebyl tím nejdůležitějším, už třeba jen proto že jsem nebyl jediný. Ale až poté co jsem odešel z hradu a viděl jak ti lidé jsou bezradní, jak neumějí používat překládací příbor, nebo si uvázat uzel na kravatě. Tak jsem si řekl že v tomto směru můžu něco podniknout. První sdělovací médium jsem využil televizi, byť se jedná o nejpovrchnější zdroj a teprve poté jsem napsal knihu. Měl jsem výhodu, že jsem všechny ty věci o kterých jsem mluvil měl načtené a navíc jsem je znal z praxe.

A napadlo Vás někdy se angažovat v politice?
Ne to opravdu ne. Já jsem strávil na hradě více jak deset let a byl jsem u všech události, které ten prezident během svého výkonu dělá. Tehdy to byla služba, služba veřejnosti, prezidentovi a státu, ale nyní dělám to co mě opravdu baví a v čem jsem se našel. A byť bych funkci prezidenta mohl dělat z fleku, tak bych nechtěl už jenom z toho důvodu, že tehdy to bylo v jiné době. V takové době, kdy tam setrvačností zůstával jakýsi porevoluční étos. Byla tam spousta slušných lidí, kdy nebylo potřeba kohokoli podezírat, že přišli do politiky proto aby si nahrabali prachy. Což dnes už si člověk nemůže být jist. Je to škoda, ale ta doba se již nevrátí a já už s touto partičkou nechci mít raději nic společného.

Jaké jsou případy kdy zle porušit hierarchii žena, starší, nadřízený?
To jsou ty případy kterým říkáme: případ hodný zvláštního zřetele. To jsou ty případy, kdy dvacetipětiletá slečna, byť je žena, už není společensky významnější než třeba Karel Schwarzenberg. Ono to nemůže být určeno taxativně. Mělo by to být 16, nebo 20 let. To si snad budeme ukazovat občanky? Nevím jestli mu mám navrhnout tykání, ale on je starší. Ale vždy pokud ona je dospělá žena a on je dospělý muž, je toto právo na straně ženy. Nikdo nikdy nestanoví žádnou vyhláškou kolik by to mělo být. Proto, že žena je vždy znak nezpochybnitelný, nejde zrovna právě o ten případ zvláštního zřetele. Ale naopak je-li společensky významnější galantní, není problém nabídnout podřízené významnější místo, nebo dát přednost do dveří.

Zasedací pořádek: kdy je důležitější host a kdy hostitel?
Hostitel je vždy ten určující. Podle něho se určuje celá konfigurace zasedacího pořádku, takže hostitel by měl být ten svorný kolem kterého se to ostatní pohybuje. Host je až poté sekundární, hostitel je primární. Například hostinu zahajuje proslovem hostitel. Když se zahajuje diplomatická státní večeře, tak jako první vstává hostitel, vítá hosta a až teprve pak vstává host a má proslov. Při utváření zasedacího pořádku, se rozsazení určuje podle hostitele, host pak může sedět po jeho pravici, nebo naproti němu. Těch možností je více, ale vždy ten svorní je vždy hostitel.

A co když někdo pořádá oslavu, třeba narozenin, ale pořádá jí pro někoho?
To je dobrý příklad. Když budu pořádat pro někoho oslavu, jsem sice hostitel, ale to nejčestnější místo patří oslavenci. To máte pravdu, v tom případě jsou ty role obráceně.

Pokrývka hlavy u ženy. Standardně by ji žena sundávat neměla, ale existují výjimky, které to jsou?
Jídlo. Sedí-li žena u stolu a jí, sundává vždy klobouk a rukavice. Další výjimkou je pokud sedí v divadle v předních řadách, tak sundává klobouk z toho důvodu, aby ostatní za ní viděli. Naopak při situacích jako je hraní státní hymny, návštěva kostela, nebo při pohřbu, klobouk stále nechává na hlavě. Je to z důvodu nutné úpravy vlasů, které obvykle nastává po sundání klobouku. Obvykle by ale na tyto věci měla žena myslet včas, to znamená, že je-li zřejmé že se blíží do jídelny, měla by dopředu vyhlížet místo kde by si mohla vlasy upravit, ne až u stolu. Obvykle je vhodná chvíle během aperitivu, kdy žena se vzdálí na toaletu, kde se upraví a až poté usedá ke stolu.

Velmi Vám děkuji za rozhovor.